Pořídit si byt za účelem jeho pronajímání může být výhodnou investicí. Znamená to ovšem i určité starosti a povinnosti vyplývající pro každého vlastníka nemovitosti. Především se jedná o údržbu hlavních součástí bytu, jako jsou rozvody energií a jejich dodávky a také placení daně z nemovitosti.
Hlavním právním předpisem řešícím pronajímání bytu je občanský zákoník, který obsahuje ustanovení o nájemní smlouvě. Každý nájem bytu se řídí nájemní smlouvou, která se většinou uzavírá na období jednoho roku. Pokud se obě strany nedohodnou jinak, nájem pokračuje za stejných podmínek, nebo si podmínky korigují uzavřením písemného dodatku ke smlouvě o nájmu.
Výhodou pro pronajímatele je, pokud hledání případných nájemníků zadá realitní kanceláři.
Je tak větší předpoklad, že se jejich nabídka dostane do povědomí širšího okruhu zájemců. Vlastník bytu nemá žádné starosti, za což zaplatí realitní kanceláři provizi.
Jsou však i pronajímatelé, kteří dávají přednost osobnímu jednání, při kterém si jednak mohou ověřit platební schopnosti uchazeče o pronájem jeho bytu, a jednak přizpůsobit jednání o výši nájmu konkrétnímu zájemci. Vyplatí se také nahlédnout do registru dlužníků či Centrální evidence exekucí, aby se z nového nájemníka nevyklubal notorický neplatič, se kterým bude mít pronajímatel jen nesnáze.
Konkrétní podmínky nájmu je pak nutné zahrnout do písemné nájemní smlouvy.
Smlouva musí obsahovat práva a povinnosti obou stran. Ve smyslu občanského zákoníku a samotné smlouvy o nájmu nesmí nájemník provádět žádné stavební ani jiné podstatné zásahy v pronajatém bytě bez výslovného souhlasu pronajímatele. Povinností nájemníka je udržovat byt v pořádku a čistotě. Obvykle se ve smlouvě sjednává tzv. kauce, což je určitá peněžitá částka, kterou nájemník složí na začátku nájmu a v případě, že do skončení nájmu nic nepoškodí, je mu tato částka pronajímatelem vrácena. V opačném případě slouží kauce pronajímateli k uhrazení nákladů na odstranění vzniklých škod.