Rekonstruovat byt není žádnou zvláštností. Dnešní moderní nároky na bydlení a spousta nových technologií a materiálů umožňují vlastníkům bytů si byt upravit podle svých představ. To vše ale platí za předpokladu, že se jedná o byt v osobním vlastnictví a v případě větších stavebních zásahů do konstrukce máte potřebné stavební povolení, resp. ohlášení, kde to stavební zákon stanovuje.
Zcela jiná situace ovšem nastává, pokud chcete rekonstruovat byt, ve kterém bydlíte v pronájmu. Pak můžete dělat jakékoliv úpravy v bytě jen v souladu s nájemní smlouvou. Obvykle je k zásadním stavebním úpravám nutný jednoznačný souhlas majitele, čili pronajímatele bytu. V nájemních smlouvách se obvykle povoluje nájemci, aby si sám vymaloval a činil pouze jednoduché úpravy, které zásadně neovlivní charakter bytu.
To znamená, že jakákoliv rekonstrukce týkající se například změn instalace vody, elektřiny nebo plynu musí být jen s výslovným souhlasem pronajímatele. Stejně tak, pokud byste chtěli změnit dispozice bytu, bourat příčky, nebo budovat nové, zásadně měnit podlahu nebo vyměňovat okna. To vše náleží do kompetence majitele, který jediný má právo si s bytem dělat, co sám uzná a pokládá za vhodné.
Při uvažování o eventuální rekonstrukci bytu v pronájmu vyvstává otázka, zda se to nájemci vůbec vyplatí. I kdyby měl nájemní smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou, případně na více let, stále se nejedná o jeho vlastnictví. To znamená, že v případě vystěhování by neměl žádný právní nárok žádat na vlastníkovi bytu, tedy na pronajímateli nějakou finanční kompenzaci.
Veškeré vložené finanční náklady, stejně jako vynaložené pracovní úsilí či zaplacení řemeslníků, by šlo výhradně k jeho tíži. Jediným řešením by bylo buď, aby požádal o rekonstrukci bytu v pronájmu jeho vlastníka, nebo s ním uzavřel smlouvu, nejlépe v písemné podobě, která by řešila všechny souvislosti spojené s rekonstrukcí. To je ovšem značně neobvyklá situace, při které by v případě nejasností či sporů musel rozhodovat soud.